Vlajka CSFlag EN
logo CDV

STRES PŘI ŘÍZENÍ

Slovo stres obvykle překládáme jako zátěž. Stres vzniká tehdy, pokud nároky činností a prostředí nejsou v rovnováze s řidičovými schopnostmi a jeho individuálními vlastnostmi, a on není schopen se s nimi vyrovnat nebo je zvládat. Řízení dopravního prostředku může být spojeno se zátěží, která v důsledku snižuje řidičovu výkonnost.

Slovo stres v dnešním slova smyslu použil ve 30. letech 20. století H. Selye. Označil tak nespecifickou fyziologickou reakci, která probíhá jako generální adaptační syndrom. Ten má podle Selye tři hlavní fáze, a to poplachovou fázi, rezistenci (odolávání a rozvoj obrany organismu) a exhausci (vyčerpání). Stres může být fyzický nebo psychický a může působit formou eustresu (neškodlivého stresu) a distresu (stresu poškozujícího jedince).

Aby řidič obstál vůči nárokům prostředí, musí disponovat určitými vlastnostmi, které mu umožní adekvátní reakce a fungování. Jedná se o vztah mezi požadavky kladenými na organismus jeho prostředím a vlastnostmi, kterými je vybaven k jejich zvládání.

Zátěž je přiměřená, pokud je úměrná schopnostem a vlastnostem daného řidiče. Stresem rozumíme takový typ zátěže, kdy škodlivý podnět vyvolává obranné jevy v organismu.

Za hlavní zdroje zátěže řidiče jsou považovány pracovní podmínky, charakter jeho práce a doznívající mimopracovní zátěž. Odlišujeme sedm typů řidičovy zátěže, a to zátěž informační, časovou, hmotnou, morální, sociální, emocionální a zátěž z vědomí rizika.

Řidiče nejvíce zatěžuje a stresuje pocit vysoké odpovědnosti za cestující nebo náklad, časová tíseň, přemíra informací, vědomí potenciálního rizika při selhání, nečekané dopravní situace, zhoršené klimatické podmínky, nedostatek spánku a odpočinku, nepravidelný životní styl a disharmonický rodinný život.

Americká společnost pro výzkum vesmíru NASA zkoumala v roce 1991 zatížení řidičů osobních vozů v přeplněných ulicích velkoměsta. Shledala, že v neočekávaných situacích, např. je-li člověk nucen okamžitě zareagovat na chodce, jež se náhle vyskytnul na vozovce, u řidiče vysoce vzrůstá napětí, krevní tlak a tepová frekvence. Nenadálé situace u řidiče vyvolávají stres, zvyšují jeho podrážděnost, únavu, mohou vést ke zvýšení agresivity a více nebezpečnému a riskantnímu chování.

Reakci na stres ovlivňuje velikost a charakter stresorů, vnitřní faktory osobnosti, fyzická kondice, naučená reakce na stres a způsob zpracování vnějších podnětů.

Přemíra stresu způsobuje výbuchy zlosti, projevy agrese, citové výlevy, nedodržování termínů, ztrátu schopnosti soustředit se, poruchy paměti, příliš hlasitý či příliš rychlý hovor, poruchy spánku, podrážděnost, netrpělivost, nepokoj, pocit zmaru, apatie, pocity viny, studu, bezmoci, beznaděje, únavu, časté doteky uší, nosu, kousání se do rtů, bubnování prsty, podupávání nohou a pocení.

Chronický stres se podílí na většině onemocnění, zejména na vzniku a průběhu úzkosti, deprese, alergie, Alzheimerovy choroby a obezity.

Zvládání stresu a copingové strategie

Velkou roli při zvládání stresu hraje osobnost sama. Odolnější vůči stresu jsou lidé, kteří jsou proaktivní, kteří přijímají odpovědnost za své chování, jsou činiteli změn, ne jejich obětí, kteří chápou stres jako výzvu. Odolnější jsou lidé, kteří se soustředí na konec, kteří mají vizi, chápou své poslání a mají pevný hodnotový řebříček. Odolnější jsou také ti, kteří umějí dávat přednost důležitým věcem a mají dostatečnou odvahu k řešení konfliktů. Odolnější jsou také jedinci, kteří se nejdříve snaží pochopit, a potom teprve chtějí být pochopeni. Takoví lidé umějí komunikovat, naslouchat, jsou vlídní a otevření. Odolnější jsou také lidé, kteří se neustále zlepšují a posilují v oblasti tělesné, duševní, sociálně-emoční a spirituální.

Stres lépe zvládají lidé, kteří dokáží lépe rozeznat přítomný stres, jsou v dobré fyzické kondici, mají výborné interpersonální dovednosti, umějí si dobře zorganizovat čas, mají sociální podporu a dokáží relaxovat. Také jsou to osoby, které znají a umějí využívat své biorytmy a zásady asertivního chování.

Roli hraje, zda má člověk vnitřní či vnější místo kontroly. Ti, kteří věří, že svůj svět a vše, co se kolem nich děje, mohou kontrolovat, mají vnitřní místo kontroly a jsou odolnější vůči zátěži a stresu. Lidé, kteří si myslí, že své prostředí nemohou kontrolovat a raději se spoléhají na osud či náhodu, mají vnější místo kontroly.

Pro zvládání stresu je velmi důležité získat pocit kompetence, pocit, že jsme schopni účinně ovlivňovat okolnosti a děje v našem životě.

Adaptační mechanismy na stres

Adaptační mechanismy dělíme na útočné a obranné. Útočné mechanismy zahrnují přímý a nepřímý útok. Přímý útok může mít formu fyzického útoku, psychického útoku, teroristického chování nebo patologické podrážděnosti. Nepřímý útok může probíhat formou projekce, sadismu, masochismu, negativismu, pasivní rezistence, vědomého odmítnutí, rebelování, delikvence, vymlouvání se nebo požadování prominutí.

Obranné mechanismy zahrnují mentální zralost či nezralost, represivní mechanismy (vytěsnění, amnézii, disociaci, sebeklamy, dezinterpretaci, racionalizaci), únikové mechanismy (patickou nespavost, nemoc, toxikomanii, zneužívání alkoholu, vyhýbání se odpovědnosti, absentérství, sebevraždy, útěky, askesi, poustevnictví a submisi) a patologické únikové mechanismy, jako jsou fantazírování, lhostejnost, apatie nebo schizoidní reakce.